Titul Osobnost roku z textilní, oděvní a kožedělné branže uděluje letos redakce odborného časopisu Svět textilu & obuvi ve spolupráci s Českou obuvnickou a kožedělnou asociací (ČOKA) ve Zlíně, Asociací textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) z Prahy a Veletrhy Brno a.s. již podvanácté. Za rok 2023 v kategorii „obuvnictví“ získal toto ocenění Ing. Václav Talaš (65), pedagog ze Zlína. Zástupci redakce, ČOKA, ATOK a BVV mu ocenění předali v sobotu 17. února na veletrzích STYL a KABO v Brně. Časopis Svět textilu & obuvi ho při této příležitosti požádal o rozhovor.
Prakticky hned po studiu jste se dal na dráhu pedagoga. Co Vás k tomu vedlo?
V průběhu studia jsem byl stipendista v tehdejším o.p. Svit, kde se předpokládal nástup do zmíněného podniku na pozici vedoucího dílny. Po absolvování základní vojenské služby 1984 jsem nastoupil na praxi do Svitu, dle smlouvy, současně jsem dostal nabídku na místo pedagoga na SPŠ kožařskou ve Zlíně. Protože vedení školy o moje nastoupení stálo, vedli jsme jednání s vedením o.p. Svit o mém uvolnění bez nutnosti vracet část stipendia. Tato jednání vedla k tomu, že mě Svit umožnil nastoupit na průmyslovou školu k 1. září 1985. Přiznávám, že v tu dobu bylo pro mě zajímavější jít učit mladou generaci než pracovat ve výrobním procesu. Protože jsem absolvoval před průmyslovou školou i jeden rok v učení na Strojního obuvníka, rozhodl jsem se v roce 1985 dodělat i učňovské zkoušky, takže mám výuční list, maturitní vysvědčení a vysokoškolský diplom v oboru technologie výroby obuvi.
Kde všude jste v odborném školství působil?
Musím vzpomenout zmiňovanou SPŠ kožařskou, nástup 1985, od 1995 ředitel školy. 1997 otevření vyššího odborného studia v oboru Obuvnické technologie, které jsme v roce 1999 převedli na bakalářské studium v rámci bakalářského studijního programu 2808-R Chemie a technologie materiálů, které skončilo na škole závěrečnými státními zkouškami v lednu 2007. Kromě těchto škol jsem přednášel i na Fakultě technologické ve Zlíně několik semestrů předmět technologické procesy.
A pak jste – spolu s dvěma kolegy – založili firmu 44 Centrum řemesel s.r.o. Co je jejím hlavním posláním?
Založeno 12. října 2022, hlavním cílem je zachování obuvnického řemesla ve Zlíně a podílet se na vzdělávání v daném oboru. V současné době provádíme tzv. zvolené rekvalifikace Obuvník pro zakázkovou výrobu přes Úřady práce v rozsahu cca 200 hodin (pro lidi na Úřadu práce). Tu samou rekvalifikaci organizujeme i pro zájemce z řad zaměstnanců, kteří si chtějí rozšířit kvalifikaci při zaměstnání v rozsahu cca 80 hodin (tzv. samoplátci). Dále Centrum organizuje různé formy vzdělávání a kurzů pro děti organizované přes víkendy nebo o prázdninách jako příměstské tábory.
Další aktivitou je ukázka a semináře pro dospělou populaci, např. ukázky dílny po absolvování návštěvy muzea, exkurze na závěr prohlídek města apod. V loňském roce jsme zajistili vzdělání pro zaměstnance obuvnických firem pro pozice Vysekání (projekt Povez). V letošním roce plánujeme podobné vzdělávání pro zaměstnance firem s pomocí Hospodářské komory a Čoka, jednalo by se o kurzy v rozsahu 40-48 hodin dle požadavků firem. Uvažujeme okruhy výroba, obchod a reklamace, konstrukce obuvi v CAD apod.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že firma 44 Centrum řemesel by mohla získat status školy. Jak je k tomu daleko?
Škola by zajistila jakýsi stálý příjem a jistotu pro vývoj organizace. Jsem ale realista: Daleko schůdnější se mi jeví současné aktivity ve spolupráci se SPŠ polytechnickou-COP Zlín a ČOKA na zavedení Technického lycea s plastikářským a obuvnickým zaměřením. Po předpokládaném zahájení tohoto oboru od září 2025, by se Centrum podílelo na zajištění odborné výuky a praxe. Rozsah a forma je v současnosti předmětem dalších jednání.
Je vůbec o vyučené obuvníky zájem mezi tuzemskými firmami?
Firmy určitě mají zájem a také postupně přicházejí na to, že je třeba kvalitní pracovníky slušně zaplatit. Budoucnost vidím ve výrobě spíše speciálních druhů obuvi (ochranná, sportovní, zdravotní a ortopedická, dětská…) s tím, že dovoz z východních zdrojů bude časem klesat a výroba se postupně vrátí do Evropy.
Jak vidíte situaci odborného školství v oboru obuvník v nejbližších letech?
Současný stav nevypadá vůbec dobře, ale já jsem od přírody optimista a dívám se do budoucna s nadějí. K tomu mě opravňuje poznávání ještě hodně zapálených lidí v mém okolí, jak z firem, soukromníků a asociací. Při našich kurzech potkávám spoustu lidí, které výroba obuvi zajímá a také vidím a poznávám řadu zájemců přes sociální sítě, kteří se zajímají o obor. Myslím, že tvůrčí duch a zlaté české ručičky platí v našem oboru pořád.
Foto: Archiv V. Talaše
